„Mohu tu žít? Nyní je to můj domov?“ Takové byly slzy štěstí mé tchyně, když jsem jí řekla jednu věc

Který rodič nesní o tom, aby se mu podařilo vychovat ze svých dětí úspěšných, čestných a především vděčných lidí? Někdy však paradoxně ti nejšikovnější rodiče mají problémové děti. Těžko říct, proč jsou lidé se stejnou výchovou či vzděláním úplně jiní. Souvisí to ze vztahem k rodičům.

V tomto článku odkryjeme příběh, ve kterém se prolíná chamtivost, nevděčnost a oběť. V dnešní době to už není ničím výjimečným, když děti zradí své rodiče. Avšak náš příběh má svůj vlastní neobvyklý konec.

Dům pro tchýni

Moje tchyně Tamara Stepanovna je velmi skromná a citlivá žena. Proto, když ji její dcera požádala o přepsání bytu na její jméno, důchodkyně za tím neviděla nic špatného a souhlasila. Bylo těžké uvěřit, že její milovaná dcera je obyčejná podvodnice, která opustí vlastní matku a nechá ji na ulici, ale stalo se to.

Se svou tchýní jsem měla skvělý vztah, a tak jsme se s manželem rozhodli, že Tamara bude žít s námi. Nemohli jsme ji přece nechat na ulici. Ale tchyně se u nás necítila komfortně a trápilo ji, že nám je na přítěž.

Šetřila si důchod a vždy se snažila podsouvat mi obálku s penězi – za jídlo nebo za úhradu za vodu, ačkoli můj manžel a já jsme vůbec na to nebyli odkázáni, protože jsme oba pracovali. Navíc přijímání peněz od nejbližšího člověka nám bylo mimořádně nepříjemné.

Zatímco jsme my trávili celé dny v práci, tchyně se starala o domácnost: vše čistila a myla, ačkoli to nebylo nutné, ale chtěla se nám zavděčit. Přesvědčovala jsem ji, že je to zbytečné, vždyť dům je udržovaný a čistý, ale vše se opakovalo.

Dále to už nešlo a rozhodli jsme se naši matku přestěhovat. Sami žijeme na předměstí a v okolí je několik vesnic. V jedné z nich se našel vhodný pozemek – udržovaný (pro starší ženu velmi důležité) malý dům s kanalizací, elektřinou, plynem a vodou.

Cena byla přiměřená: něco jsme měli našetřeno, něco jsme si museli půjčit. Po konzultaci s manželem jsme se rozhodli koupit ho.

Moje tchyně tomu nemohla uvěřit, sotva zadržela slzy radosti, objímala nás a těšila se. „Je to pro mě? Můj dům? Mám vlastní dům?“

Pomohli jsme jí přestěhovat všechny věci a Tamara se radostně procházela po svém novém pozemku. „Tak tady budu mít květinovou zahradu, ale tady budu pěstovat jahody. Uvařím takový chutný džem, že si budete olizovat prsty!“

Nechali jsme tchýni s příjemnými problémy. Poděkovala nám asi tisíc krát a požádala nás, abychom ji co nejdříve navštívili.

Nemovitost jsme se všichni tři rozhodli napsat na manžela. „Takhle to bude správné, aby si náhodou Inka podána svůj podíl,“ odůvodnila tchyně. Tak jsme to i poriešili.

Švagrová Inna se však po třech měsících dozvěděla, že máma má nový domov a ohlásila se na návštěvu. Ukázalo se, že dcera si to rozmyslela a nejen že přišla navštívit svou matku, přinesla jí ukázat i vnučku, ale chtěla se opět přestěhovat ke mámě. Inna se dokonce i přestěhovala spolu se svou dcerkou, ale v malém domku nebylo dostatek místa.

Pravdou je, že matka se nikdy nevzdá svého dítěte, ačkoli ji zradí. Tamara se potěšila, že se k ní dcera vrátila, a s radostí trávila čas se svou vnučkou. Ale když „milující dcera“ zjistila, že majitelem domu není její matka, zmizela stejně rychle, jako se objevila.

Ale moje tchyně Tamara se rozplývala nad příjemnými starostmi: Sadie kytičky, pleť plevel, starala se plody v zahradě. Nový dům, práce a svěží vzduch její prospívaly.

Nedá mi neříct, že moje tchyně je úžasná žena. Nikdy jsem od ní neslyšela špatného slova. Bohužel takoví úžasní lidé nejčastěji doplácejí na lidské pokrytectví a zlomyslnost, někdy dokonce i od nejbližších.

Můj manžel a já jsme se pokusili poděkovat naší mame jak nejlépe jsme věděli. A když ji vidíme, s jakou radostí se stará a přijímá návštěvy ve svém domě, jsme rádi, že jsme udělali správnou věc a udělali ji opět šťastnou.


Přečtěte si také

error:

PŘIDEJTE SE K NÁM!

Přidej se na náš Facebook a zajímavé články budeš mít každý den:)