Umírající král se každé ze svých čtyř žen zeptá, jestli mu bude dělat společnost i po smrti. Jejich odpovědi ho přiměli zamyslet se

Byl jednou jeden král, který měl čtyři manželky. Ze všech nejvíce miloval svou čtvrtou ženu, která byla nejkrásnější a nejvíce okouzlující ze všech. Jen ona od něj dostávala ty nejdražší dárky a velmi mu na ní záleželo.

Třetí ženu miloval pro její inteligenci a často s ním jezdívala na daleké výpravy po celém světě. V hloubi duše se neustále bál, že ho jednoho dne opustí kvůli někomu jinému…

Ke své druhé ženě se choval jako ke své kamarádce. Mohl se jí svěřit se vším a ona ho vždy podporovala. To ona mu radila, když měl nějaký problém.

První ženu miloval nejméně i přesto, že se k němu chovala nejvlídněji. To ona mu pomohla vybudovat impérium a nikdy ho neopustila i přesto, že on volil společnost jiných žen …

Nic, ale netrvá věčně a přesvědčil se o tom i samotný král. Dozvěděl se, že trpí vážnou chorobou. Zbývalo mu jen několik dní života a čekali ho nepříjemné rozhovory …

Mám čtyři manželky, ale po smrti zůstanu sám. Chci, aby i po mé smrti mi alespoň jedna z nich dělala společnost“.. S každou proto promluvil osobně.
Nejprve pozval nejmladší z žen – tu, kterou miloval ze všech nejvíc – a řekl:

„Miluji Tě nejvíc ze svých žen. Vždy jsem Ti dával ty nejkrásnější a nejdražší dary. Vždy jsem se o tebe staral ze všech mých žen nejvíc a teď jsem vážně nemocný. Chci se tě zeptat, jestli se mnou budeš i po mé smrti.“ 

Mladá žena se překvapeně podívala na krále a krátce odpověděla:

„To je přece úplná šílenost.“

Potom odešla a král ji do své smrti už neviděl.

Odpověď nejmladší manželky ho hluboce ranila, ale neztrácel naději. Pozval si proto svou třetí manželku a věřil, že mu bude i po smrti dělat společnost. Pozval ji ke své posteli a řekl:

„Miloval jsem tě celý svůj život, který již brzy skončí. Budeš stát po mém boku i po mé smrti?“

Žena mu věnovala chladný pohled a řekla:

„Samozřejmě, že ne! Jsem ještě mladá a po tvé smrti se znovu vdám za někoho jiného!“

Odpověď nejmladší manželky ho hluboce ranila, ale neztrácel naději.

Král cítil, že mu tím zlomila srdce, ale ještě neztrácel naději. Do pokoje pozval svou druhou manželku:

„Vždy, když jsem to potřeboval, pomohla jsi mi vyřešit všechny problémy. Nyní Tě chci o něco požádat – budeš mi dělat společnost i po mé smrti? „

„Tentokrát Ti pomoci nemohu, ale postarám se o to, aby si měl ten nejvkusnější pohřeb.“

Starší žena, králova první manželka, tiše vešla do pokoje a šeptala:

„Já za Tebou půjdu kamkoli. Zůstanu navždy s Tebou.“

Překvapený král se na ni podíval a po chvíli ticha řekl:

„Měl jsem Ti dát jen ty nejlepší věci, když jsem mohl. Měl jsem se tě snažit pochopit, když jsem ještě měl šanci.“

Každý z nás má takové čtyři ženy!

Čtvrtá žena je naše tělo. Nezáleží na tom, jak moc se o něj budeme starat – dříve nebo později nás zklame.

Třetí žena je náš majetek. Po naší smrti ho bude mít někdo jiný …

Druhá žena představuje naši rodinu a přátele. Mohou být s námi, podporovat nás a radit nám, ale jediné co pro nás mohou udělat je, že nám po smrti vystrojí pohřeb.

První žena je naše duše … to o ni se musíme starat, aby zůstala čistá, dobrá a šťastná … to ona s námi zůstane až do konce.


Přečtěte si také

error:

PŘIDEJTE SE K NÁM!

Přidej se na náš Facebook a zajímavé články budeš mít každý den:)